Sláva a pád krále Otakara

Franz Grillparzer

MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ

Michal Hába

SLÁVA A PÁD KRÁLE OTAKARA „Grillparzer ve své hře z roku 1823 ukazuje Přemysla Otakara II. jako pyšného sobce, jehož pád je jen otázkou času, a naopak oslavuje Rudolfa Habsburského jako mírumilovného a morálního sjednotitele, který bude spravedlivě vládnout části Evropy. Toto schéma autor uplatnil i na ostatní postavy, Češi jsou zlí a proradní, Němci hodní. Hru považovali Češi za nactiutrhání a poprvé se uvedla v Brně (1827) a pak v roce 1870 na německé scéně Stavovského divadla,“ píše Jana Machalická. Pro dnešní divadlo tuto hru o pěti tisících verších objevil Dušan David Pařízek, který ji v loňském roce úspěšně uvedl ve vídeňském Volkstheateru a Michal Hába ji v Česku představil vůbec poprvé. O čem v roce 2019 uvádět text o prohře českého krále Přemysla Otakara II. s římskoněmeckým králem Rudolfem I. Habsburským? Hábovy úpravy, škrty a aktualizace posouvají historické téma do obecné roviny mocenského boje s řadou paralel k dnešní politické situaci. Režie kličkuje mezi burácivým patosem a zcizením, vtipným připomínáním divadelní reality i nejrůznějšími odkazy. Groteska, ironie, parodie jako princip vyrovnání se s mnohomluvností Grillparzerzerova muzeálního textu vrcholí ve finále, kdy místo smířlivého vidění dějin nastupuje absolutní chaos a rozklad.

Martin Pechlát se v roli Otakara opět našel a to znovu na scéně Divadla Komedie, kde slavil úspěchy s režisérem Pařízkem. Jeho král zlatý a železný ovládá jeviště, řítí se do všeho střemhlav, bije se v prsa, ale zároveň své výjevy ironicky shazuje a zcizuje. (…) Hlasitost hudební produkce i herecká exprese a doslova vykřičené promluvy jsou vlastním výrazem režijního pojetí – jarmarečního, výsměšného, fraškovitého. Živá beatová hudba vnáší také silnou energii a dynamiku. (…) Hábovo pojetí má energii, hravost i metaforičnost a v myšlenkovém vyznění jde svou vlastní cestou.
– JANA MACHALICKÁ, Lidové noviny

Velké historické figury jsou v inscenaci legračními panáky v luxusních kostýmech a vše, čeho se dopouštějí, je sice možná zrůdné, ale hlavně rozkošně nelogické a přehnané. Postavy jsou už samy o sobě hyperbolizovány a dalším zveličením vynikají jejich bizarní vlastnosti. Pokud je Otakar krvelačný hegemon, pak u něj Hába skrze Martina Pechláta posiluje bezohledný vztah ke krajině i přírodě – třeba když motorovou pilou poltí polena, protože „když se kácí les, létají třísky“. Rudolf I. Habsburský v podání Ivana Luptáka je naopak komiksově kladná postava, rozvážný státník, z něhož převlečení do honosné róby učiní Supermana dějin. A knížata i vojvodové, královny i milenky v sytě barevných kostýmech se na jevišti chovají jako loutky na „orloji pomatených vlastenců“.
– MARTIN MACHÁČEK, A2

Aktualizace dovedená do zřetelně čitelných současných politických kontextů (rozprostření nápisu Kdo vlastní, vládne) z inscenace činí divadlo politické a z obecného principu boje o moc reálný problém dneška.
– IVA MIKULOVÁ, Divadelní noviny

MICHAL HÁBA (1986) Vystudoval režii v ateliéru doc. Miroslava Krobota na pražské DAMU, v divadle Komedie asistoval režisérům D. D. Pařízkovi a A. Riemenschneiderovi, absolvoval stáže v berlínských divadlech Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz a Maxim Gorki Theater. Jeho tvorba je spojena především se skupinou Lachende Bestien, kde působí jako režisér, autor, herec a producent. Věnuje se kočovnému Divadlu koňa a motora se sociálním a komunitním přesahem. Jako hostující režisér se pohybuje na rozličných divadelních územích od divadla pro děti a mládež (inscenace Huckleberry Finn, Cipísek, Sněhová královna) přes autorské divadlo (Opletal v Divadle na cucky) po interpretační činohru (Černá voda nebo Lakomec v Klicperově divadle) až k divadlu dekonstruktivnímu – mimo inscenace Lachende Bestien (Ferdinande!, Sezuan, Pověření) je to např. Hráč podle Dostojevského v Divadle Husa na provázku. V roce 2018 navázala skupina Lachende Bestien spolupráci s Městskými divadly pražskými a připravila pro prostor divadla Komedie autorskou adaptaci Ibsenova dramatu Nepřítel lidu.

MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ Od jejich založení v roce 1950 působil zdejší herecký soubor na několika scénách v okolí Václavského náměstí. Slavným obdobím v historii Městských divadel pražských byla hned na samém počátku éra legendárního ředitele Oty Ornesta (1950 – 1972).  Uváděl se zde klasický repertoár a drama z okruhu moderní západní dramatiky. Své místo v programu měly i komediální tituly a původní česká tvorba. Zásluhou Oty Ornesta a jeho dalších kolegů, mj. Alfréda Radoka, Miroslava Macháčka, Václava Hudečka či Ladislava Vymětala, disponovala Městská divadla pražská kvalitním hereckým souborem, který po několik desetiletí určoval podobu českého herectví (Rudolf Hrušínský, Lubomír Lipský, Václav Voska, Dana Medřická, Jaroslava Adamová, Jiřina Bohdalová a mnoho dalších). Městská divadla pražská fungovala jako jednosouborové divadlo až do sametové revoluce, poté došlo k uměleckému osamostatnění jednotlivých scén. Opětovné umělecko-provozní propojení divadel nastalo v roce 2006 pod vedením Ondřeje Zajíce a Petra Svojtky. Sezonou 2018/2019 začala nová etapa Městských divadel pražských: do vedení nastoupil Daniel Přibyl spolu s Michalem Dočekalem jako uměleckým šéfem. Dočekalovu ceněnou, vlajkovou inscenaci Andělé v Americe nabídl program festivalu Divadlo v minulém roce.