->cs

> Úvodní strana / Program

DIVADLO PETRA BEZRUČE

MARYŠA (Alois a Vilém Mrštíkové)

Janka Ryšánek-Schmiedtová

Inscenace proslulé české divadelní klasiky jemnými posuny v interpretaci postav dokazuje nevyčerpatelný zdroj inspirace tohoto kusu. Maryša má blíž k mladé intelektuálce než k selskému děvčeti a interpretace zvýrazňuje milieu venkovské ženské pospolitosti. Pavla Gajdošíková je nositelkou Ceny divadelní kritiky za výkon v titulní roli.

ÚPRAVA Kateřina Menclerová a Janka Ryšánek Schmiedtová
REŽIE Janka Ryšánek Schmiedtová
DRAMATURGIE Kateřina Menclerová
VÝPRAVA Lucie Labajová
HUDBA Ivan Acher
POHYBOVÁ SPOLUPRÁCE Jitka Adamíková

OBSAZENÍ
MARYŠA Pavla Gajdošíková
LÍZAL Norbert Lichý
LÍZALKA Markéta Haroková
VÁVRA Dušan Urban
FRANCEK Vojtěch Říha
HORAČKA Marcela Čapková
STROUHALKA Kateřina Krejčí
BABIČKA Marie Viková, j. h.
HOSPODSKÁ Markéta Matulová
ROZÁRA Magdaléna Tkačíková

Premiéra 26. ledna 2018.

MARYŠA bratrů Aloise a Viléma Mrštíkových je bezesporu nejznámější a nejhranější české drama. Proč se režisérka rozhodla právě pro tento klasický titul a co je na něm současného? „Příběh Maryši mi přišel nadčasový. A přesný. A taky vůbec ne jen o penězích. Maryša je pro mě žena, která balancuje na ostří nože: bojí se rozhodnout jinak než ostatní a zároveň touží jít svou cestou. A právě tohle morální dilema je důvod, proč má cenu dnes Maryšu uvádět u Bezručů. Protože kolem sebe stále vidíme mnoho lidí, kteří dokolečka opakují to, co považují za dobré, aniž by se skutečně zamysleli, jestli je to také to, co chtějí. A naopak. Není totiž tak těžké udělat rozhodnutí, daleko těžší je ho ustát,“ říká Janka Ryšánek Schmiedtová a dodává: “Důležitým bodem mého rozhodování bylo i to, že jsem v hereckém souboru Bezručů našla ideální představitele pro jednotlivé postavy, a to nejen u titulní role – i když Pavla Gajdošíková je pro mě v tomto ohledu zjevení, ona chápe Maryšu snad i více než já, a to mě pudilo k práci.“ Titul samotný byl v posledních letech několikrát pozoruhodně inscenován, i festival DIVADLO prezentoval v nedlouhém intervalu interpretaci tohoto díla brněnským HaDivadlem (2014) a pražským Národním divadlem (2018).

Snad každý český divák ví, jak toto realistické drama dopadne. Proto se režiséři snaží diváky ohromit především svou nečekanou a inovativní koncepcí. Také inscenace Janky Ryšánek Schmiedtové v Divadle Petra Bezruče je v mnohém překvapivá. Třeba v tom, že se nevyznačuje vypjatými, expresivními scénami ani bujnými režijními nápady či „alternativním“ koncem. Je nesmírně pokorná k předloze – i když byl text i počet postav zredukován – a spíše než drama vesnické je tragédií jedné rodiny. Inscenátoři se nezříkají folklorních motivů – Lucie Labajová ve scénografii a Ivan Acher v hudbě –, avšak používají je uměřeně a v dnešním jazyce. Vědí, že jediný zvýrazněný prvek může zapůsobit obrovskou silou.
– Lenka Dombrovská, Divadelní noviny

Inscenaci Maryši ostravského Divadla Petra Bezruče předcházela před jejím pražským hostováním dobrá pověst a vyprodané představení v Divadle v Celetné potvrdilo, že právem. Režisérka a umělecká vedoucí souboru Janka Ryšánek Schmiedtová se opřela o lineární, přímočarý, logicky po sobě jdoucí příběh této hry, který známe jako vyprávění o nešťastně provdané dívce, která otrávila nenáviděného muže kávou. Tento příběh svou emotivností stále přitahuje, trvale láká k inscenování. Ale málokdy se také chápe jako vynikající, v české tvorbě divadelních her skoro ojedinělá dramatická hodnota, jež nabízí pozoruhodné kvality spojené s dramatičností. Režisérka měla pro své řešení ovšem herečku schopnou sílu této dramatičnosti provést. Pavla Gajdošíková začíná jako mladičká dívenka, poskakující občas jako nezvedené mládě, které si neví se sebou rady, a prožívající nejen svou první lásku, ale i trochu dětinské, leč láskyplné vztahy s otcem. Do tohoto šťastného věku vstoupí první osudové rozhodnutí o sňatku, jež učiní Lízal s Vávrou. Maryša Pavly Gajdošíkové se mu – jak velí příběh – vzpírá, ale nakonec se podvolí tlaku a přijme další rozhodnutí, o němž však od počátku ví, že přinese jen utrpení.
– Jan Císař, Lidové noviny

JANKA RYŠÁNEK SCHMIEDTOVÁ (1983) maturovala na Lincoln High School v americkém Portlandu i na Arcibiskupském gymnáziu v Praze, obor režie vystudovala na brněnské JAMU v ateliéru Ivo Krobota a Petra Oslzlého. Během studií absolvovala stáže v Lisabonu a Glasgowě. Její umělecká aktivita se pohybuje od režie v mnohých českých divadlech (Pardubice, Plzeň, Brno, Zlín, Šumperk) i Bratislavě po spolupráci s rozhlasem a televizí, autorské projekty (divadelní hry i publicistika), organizační činnost (Jiráskův Hronov) a netradiční divadelní aktivity se sociálním zaměřením (projekt PASO A PASO, zabývající se situací mládeže se zkušenostmi ze života v dětských domovech). Významným místem jejího uměleckého působení se stala Ostrava, v Národním divadle moravskoslezském režírovala čechovovskou variaci Kuřačky (2012) od Anny Saavedry i Perfect Days (2014) Liz Lochheadové. Od roku 2015 do letoška byla uměleckou šéfkou Divadla Petra Bezruče, nyní se stává režisérkou bez stálého angažmá.

DIVADLO PETRA BEZRUČE v Ostravě patří k umělecky nejvýraznějším divadlům v České republice, což potvrzuje řada ocenění i ohlasy diváků. Svůj dramaturgický plán Bezruči směřují zejména k mladým divákům a všem, kteří se nebojí aktuálních témat. Soubor disponuje vysoce ceněným uměleckým kolektivem, řada herců, kteří se u Bezručů vystřídali, se prosadila v celorepublikovém kontextu (Richard Krajčo, Lucie Žáčková, Tereza Vilišová, Filip Čapka, Jan Plouhar, Tomáš Dastlík). Originální dramaturgie zahrnuje moderní ztvárnění klasických děl, dramatizace zajímavých nebo „kultovních“ děl literatury či filmu a v neposlední řadě také díla s regionální tematikou. Bezruči na sebe v letošním roce upozornili v rámci předávání Cen divadelní kritiky – Pavla Gajdošíková získala za roli Maryši ocenění za nejlepší ženský herecký výkon roku.

NEWSLETTER

Chcete být pravidelně informováni o dění na festivalu Divadlo?

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje

© Festival Divadlo 2019
Facebook
RSS