->cs

> Úvodní strana / Program

KLICPEROVO DIVADLO

FERNANDO KRAPP MI NAPSAL DOPIS (Tankred Dorst)

Jan Holec

Hra o lásce, nebo hra o manipulaci? Příběh o potřebě vlastnit, nebo příběh o touze být milován? Proslulou hru Tankreda Dorsta, inspirovanou povídkou španělského spisovatele Miguela de Unamuna Celý muž, režíroval ve Studiu Beseda královéhradeckého Klicperova divadla jeden z nejoceňovanějších režisérů generace třicátníků, nastupující umělecký šéf Divadla Petra Bezruče Jan Holec.

REŽIE Jan Holec
PŘEKLAD Ondřej Černý
VÝPRAVA Jozef Hugo Čačko
HUDBA David Hlaváč
DRAMATURGIE Jana Slouková

OBSAZENÍ
FERNANDO KRAPP Jan Sklenář
JULIE Sára Venclovská
HRABĚ Jakub Tvrdík
PSYCHIATŘI Jan Bílek, Jiří Zapletal

Premiéra 23. března 2018.

FERNANDO KRAPP MI NAPSAL DOPIS Hra o lásce, nebo hra o manipulaci? Příběh o potřebě vlastnit, nebo příběh o touze být milován? Německý dramatik Tankred Dorst (1925-2017) napsal svého Fernanda Krappa v roce 1992 a inspiroval se přitom povídkou španělského spisovatele Miguela de Unamuna Celý muž, která vznikla už ve dvacátých letech dvacátého století. Kdo je Fernando Krapp? Muž stejně uhrančivý, jako nesnesitelný, muž s tajemnou minulostí a obrovským majetkem, muž silný, majetnický, krutý i milující. Muž, o němž je všeobecně známo, že dosáhne všeho, čeho si zamane. Tak to o sobě alespoň říká. Ale je tu ještě Julie. Krásná, navenek křehká, vnitřně silná, a především nenapravitelně romantická dcera zadluženého otce. Má se stát odměnou za Krappovu finanční výpomoc. Jenže Fernandovi nestačí vlastnit, Fernando chce víc, chce lásku bezpodmínečnou. A také ji dokáže získat. Protipólem tvrdého manipulativního Krappa je potom rozbolavělý a citlivý hrabě Bordavela. Poetický snílek, který ale s Julií manipuluje možná úplně stejně. Nebo ji stejně miluje? Jak ven ze života, který se stává peklem? A jak nemilovat bezcitné lidi, kteří si bolestí bližních zahřívají svá ledová srdce? Drama s podtitulem Pokus o pravdu…

Pravda a lež se v ději - více z vůle autora než osudu - střídají jak na orloji, občas probleskne nadsázka až absurdní, i otázky střídají jedna druhou: Miluje žena skutečně, nebo je jen zamilována do své lásky? Jaká může být bezvýhradná láska? Lze si ji koupit? Psychiatr či psycholog by jistě ve spodních proudech v nevyřčeném i zatančeném našli mnohé další, nikdo však nemůže přehlédnout přesnou minimalistickou režii, jednotu tvaru, slov a gest vynikajících protagonistů usilujících o milimetrové, takřka rozhlasové herectví.
– Petr Mareček, MF Dnes

Holcova citlivá režie, pracující s minimalisticky pojatou scénografií, sugestivním hudebním podkresem, ale především s přesnými, detailně propracovanými hereckými výkony, komponuje příběh do série navzájem se proplétajících choreografií, v nichž má každá z postav vlastní rytmus – v interakcích tak někdy vzniká souzvuk, jindy zase kakofonie. Výrazná pohybová stylizace jako by podtrhovala zvláštnosti jazyka hry.
Scéna už před začátkem přináší závan muzeálnosti – uprostřed bílého prostoru se tyčí artefakt ze židlí vyskládaných do výšky opatřený cedulkou NESAHAT!. Na ztemnělé jeviště postupně přicházejí postavy, až nakonec samotný Fernando Krapp rázně vytáhne zespodu jednu židli, čímž se celá stavba zhroutí. Pak usedne v rohu scény zády k divákům a od té doby je stále přítomen – a jeho přítomnost cítíme i ve chvílích, kdy se výstupu fakticky neúčastní.
– Jana Soprová, Divadelní noviny

Jan Sklenář jako Krapp představuje muže s patrně poněkud temnou minulostí (Julii se donese, že svou první manželku možná zavraždil), zdánlivým chladem v pointování replik jen částečně zakrývá svou ješitnost, v manipulaci s bližními ho charakterizuje jakási měkká krutost, ve všech situacích zachovává Krapp zlověstnou eleganci. Sára Venclovská prezentuje Julii jako ženu schopnou podřídit se, dožadující se však výraznějšího naplnění partnerského vztahu (to částečně supluje hrabě), nabízí jemně prezentovanou smyslnost i submisivnost, kterou však doprovázejí rozpaky nad vlastním postavením ve vztazích. Jakub Tvrdík jako hrabě, který rád tančí (jeho pobyt na jevišti provázejí některé spíš komické pohybové evoluce), ztělesňuje romantika trochu zbrklého, v „nevyžádaném“ střetu se silnějším protivníkem i zbaběle vyplašeného.
– Jan Kerbr, Lidové noviny

JAN HOLEC (1988) Patří k nadějím české divadelní režie, absolvoval DAMU, předtím studoval práva. V roce 2014 stál u zrodu divadelního spolku Spektákl, v němž už výrazně projevil svou zálibu v jevištním zpracovávání klasických literárních děl (Dostojevského Uražení a ponížení, Lemova Solaris). V Klicperově divadle režíroval kromě Fernanda Krappa také Františákovu dramatizaci Tolstého Anny Kareniny, spolupracoval i se souborem LETÍ, Národním divadlem v Brně, Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích či Činoherním studiem Ústí nad Labem. V právě začínající divadelní sezoně přebírá Holec místo uměleckého šéfa ostravského Divadla Petra Bezruče.

KLICPEROVO DIVADLO Bylo otevřeno v roce 1885, profesionální soubor zahájil činnost v roce 1949. Výrazných úspěchů dosáhl po změně politického režimu 1989. Divadlo působí v Hradci Králové na čtyřech stálých scénách. Hlavní scéna Klicperova divadla má celkem 400 míst, Studio Beseda disponuje 130 místy, další scénou divadla je komorní prostor V podkroví, kam se vejde 50 diváků, a letní scéna, využívaná především při konání divadelních festivalů, pojme na 300 návštěvníků. Klicperovo divadlo získalo čtyřikrát titul Divadlo roku v prestižní anketě kritiků Nadace Alfréda Radoka (bylo to v době uměleckého vedení souboru režisérem Vladimírem Morávkem). Divadlo je též každoročním pořadatelem festivalů Divadlo evropských regionů a Čekání na Václava.

NEWSLETTER

Chcete být pravidelně informováni o dění na festivalu Divadlo?

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje

© Festival Divadlo 2019
Facebook
RSS