->cs

> Úvodní strana / Program

TEATR POLONIA

ZÁPISKY Z VYHNANSTVÍ (Sabina Baral)

Magda Umer

Za tuto výjimečnou inscenaci vděčíme třem ženám – Sabině Baral, která svůj osobní příběh vtělila do stejnojmenné knihy, autorce jevištní úpravy herečce Krystyně Janda a režisérce Magdě Umer. Spolu s živým hudebním doprovodem se rozehrává skutečný příběh polské židovky donucené k emigraci v roce 1968. Polské a židovské písně se ozývají ve chvíli, kdy slova jsou již příliš bolestivá či jako brechtovský komentář k řečenému. Čtyřicet let starý příběh získává v inscenaci aktuální přesah. Zápisky z vyhnanství patří k nejlepším inscenacím polské scény z uplynulé sezony, na festivalu Božská komedie získaly cenu za nejlepší inscenaci i herecký výkon.

REŽIE Magda Umer
HUDEBNÍ ARANŽMÁ Janusz Bogacki
PROJEKCE Radosław Grabski

OBSAZENÍ
Krystyna Janda a Janusz Bogacki band – Janusz Bogacki, Tomasz Bogacki (kytara), Mateusz Dobosz / Paweł Pańta (kontrabas), Bogdan Kulik (perkuse), Marek Zebura (housle)

Premiéra 9. března 2018.

ZÁPISKY Z VYHNANSTVÍ Za touto výjimečnou a emocionálně silnou inscenací stojí kromě spisovatelky Sabiny Baral ještě dvě autorky jevištní úpravy – Wajdova herečka Krystyna Janda a režisérka Magda Umer. Skutečný příběh dvacetileté polské židovky, donucené k emigraci v roce 1968, je doprovázen živou hudbou - polské a židovské písně se ozývají ve chvíli, kdy slova jsou již příliš bolestivá, či jako brechtovský komentář k řečenému. „Kolik utrpení dokáže člověk snést, než se zblázní? Přišli z lesů, vynořili se z děr v zemi, vylezli ze svých úkrytů ve skříni, ve sklepě, v podkroví, vyšli polomrtví z koncentračních táborů, vrátili se ze Sibiře a Kazachstánu domů, do Polska. Chtěli žít tady, kde se narodili jejich rodiče a kde jsme se narodily my – jejich děti. Prožili pekelné hrůzy války a po letech utrpení a strachu se znovu rozhodli, že Polsko je jejich vlastí. Zůstali tu dalších třiadvacet let (…). Než je po roce 1968 polský stát donutil k emigraci.“ Čtyřicet let starý příběh získává v inscenaci aktuální přesah. Zápisky z vyhnanství patří k nejpozoruhodnějším inscenacím polské scény z uplynulé sezony, na festivalu Božská komedie získaly cenu za nejlepší inscenaci i herecký výkon.

Zápisky z vyhnanství ukazují, jak má vypadat divadlo. Představení bylo emočně vypjaté a působivé. Mnoho diváků odcházelo se slzami v očích: byli zdrceni. V brechtovské tradici bylo představení také společenskopolitickou výzvou k činu. Písně a útržky dobových filmů divákům neustále připomínaly skutečnou bolest a skutečnou nenávist tam venku, za zdmi (...) divadla. Zápisky z vyhnanství a výkon Krystyny Janda byly prostě fenomenální.
– Rem Myers, The Theater Times

Brilantní umělkyně zvolila umírněný projev, který spojila s jistou nemilosrdností svého poselství. Na jevišti ji doprovází jen hudební skupina Janusze Bogackého a od publika ji dělí průsvitná stěna. Není to nic víc než jen zdánlivá přepážka poskytující další médium pro šokující vzpomínky vycházející z hereččiných rtů, jež jsou zároveň promítány na plochu v dramatických detailech její tváře.
– boskakomedia.pl

Do polského divadla se vracejí témata polsko-židovských vztahů a traumat po druhé světové válce a nacistické okupaci; například v dramatu Naše třída (2010), které napsal Tadeusz Słobodzianek. Zápisky z vyhnanství jsou dokumentárním představením. Hra vychází ze vzpomínek polské Židovky Sabiny Baral, „březnové“ emigrantky, která jako studentka musela opustit Vratislav. Krystyna Janda, nasvícena slabým světlem, stojí v hloubi jeviště a pronáší autorčina slova. Za průsvitným plátnem, v jakési cizí realitě, se jeví jakoby vzdálená, jako temná vzpomínka. Stojí před mikrofonem a detail jejího obličeje živě snímá kamera. Zvětšený záběr se promítá na plátno. Tvář vyzařuje nesmírnou únavu. A my, obecenstvo, nasloucháme a díváme se s těžkým srdcem.
– Tomasz Miłkowski, www.critical-stages.org

MAGDA UMER Autorka písní, scenáristka, režisérka, herečka, laureátka ocenění Mistr polské řeči (2005). V roce 2009 získala ocenění Gloria Artis za přínos v oblasti kultury. Vystupovala v mnoha televizních a divadelních inscenacích, mimo jiné: Winter Sorrow, Big Zbig Show (1992), Muži mého života (1995), Zielono mi na festivalu v Opoli v roce 1997. Je autorkou dokumentů: Rozhovory za soumraku a za úsvitu, v nichž vystupovali Agnieszka Osiecka (1996), Jeremi Przybora (1990), cyklu rozhovorů o životě a tvořivosti s názvem Dítě Štěstěny, a dále řady televizních pořadů, např. Jejich první láska (v letech 1999-2001). Inscenovala hru Agnieszky Osiecké Bílá blůza s Krystynou Janda v roce 1987 a Zklamaná žena v roce 2010 pro Och-Teatr. Nahrála deset alb, včetně Autumn Concert, Where are you?, Everything is Over, Lullabies, Nights and Dreams, Still Waiting for Something. V roce 1993 o ní režisérka Grażyna Pieczuro natočila dokumentární film nazvaný Magda.

KRYSTYNA JANDA Herečka, režisérka, publicistka, umělecká ředitelka dvou varšavských divadel, Och-Teatru a Divadla Polonia. Prezidentka Nadace Krystyny Janda Na Rzecz. Je absolventkou Státní umělecké střední školy a Státní vyšší divadelní školy ve Varšavě. Absolvovala také první stupeň hudební a baletní školy Varšavské operety. Poprvé se objevila ještě během studií v roli Máši v Čechovových Třech sestrách. Jejím divadelním debutem byla Aniela ve hře Maiden Vows varšavského divadla Ateneum a Dorian Gray v inscenaci hry Obraz Doriana Graye Oscara Wilda, kterou uvedl Teatr Mały ve Vratislavi. Na filmovém plátně se poprvé objevila ve filmu Andrzeje Wajdy Člověk z mramoru. Hraje a tvoří nepřetržitě od 80. let 20. století. Ztvárnila více než šest desítek divadelních rolí – od antických her přes Shakespeara až po současný divadelní repertoár polských i zahraničních dramatiků. V Televizním divadle hrála více než 45 rolí – od klasických až po současné – a dále přibližně padesát filmových rolí. Je laureátkou mnoha ocenění, která jí byla udělena v Polsku i ve světě. Na festivalu v Cannes získala Zlatou palmu za roli ve filmu Przesłuchanie (Výslech) a Medaili Karla Velikého v oblasti kultury za přínos ke sjednocení Evropy. Hraje, zpívá, režíruje, píše eseje, vydává hudební alba a knihy. Mnohokrát byla oceněna jako nejoblíbenější a nejváženější herečka v zemi. Ve čtenářské anketě časopisu Polityka získala titul nejvýznamnější polské herečky 20. století. Prostřednictvím své nadace založila dvě varšavská divadla, jichž je uměleckou ředitelkou: Divadlo Polonia a Och-Teatr. V roce 2014 získala u příležitosti 25. výročí pádu komunismu polskou Cenu svobody za svou práci v oblasti umění.

DIVADLO POLONIA Jde o součást rodinné nadace Krystyny Janda Na Rzecz, jejímiž zakladateli jsou herečka Krystyna Janda, její manžel (kameraman) Edward Kłosiński a dcera (herečka) Maria Seweryn. Podle stanov je hlavním posláním nadace podpora a šíření kultury, zejména prostřednictvím vedení divadel Och-Teatr a Polonia. Dalším cílem je zpřístupnit veřejnosti kulturu a divadlo, věnovat se společensky vyloučeným lidem, spolupracovat s dětskými domovy, varšavskými nemocnicemi, vzdělávacími institucemi, univerzitami třetího věku, domovy s pečovatelskou službou atd., dále vyvíjet charitativní činnost a zajišťovat propagaci mladých umělců.

Realizace představení je podpořena Institutem Adama Mickiewicze. 

 

 

NEWSLETTER

Chcete být pravidelně informováni o dění na festivalu Divadlo?

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje

© Festival Divadlo 2019
Facebook
RSS