->cs

> Úvodní strana / Program

SLOVÁCKÉ DIVADLO

Měsíc nad řekou (Fráňa Šrámek)

Anna Petrželková

Režie: Anna Petrželková
Úprava: Anna Petrželková a Iva Šulajová 
Dramaturgie: Iva Šulajová 
Výprava: Eva Jiřikovská 
Hudba: Mario Buzzi

Obsazení:
Jan Hlubina: Tomáš Šulaj
Josef Roškot: Jiří Hejcman
Villy Roškot: Zdeněk Trčálek
Paní Hlubinová: Irena Vacková
Slávka Hlubinová: Petra Staňková
Růžena Pavlátová: Tereza Hrabalová
Pan Brožík: Martin Hudec
Jan Hlubina gymnazista: David Macháček
Jan Hlubina zralý věkem: Vladimír Doskočil
Abiturienti: David Vacke, Petr Žajdlík, Roman Lacina, Jakub Vrága

Premiéra: 4. března 2017 ve Slováckém divadle

Měsíc nad řekou Rodina Hlubinova s obavami očekává blížící se abiturientský sraz. Někdejší premiant třídy Jan Hlubina se nestal ani spisovatelem, ani ničím „vyšším“ a svůj život tráví v papírnickém krámku své ženy, v rodinném hnízdě na malém českém městečku. Obě ženy jeho života – manželka a dcera Slávka – chtějí tatínka uchránit střetu s nenaplněnými iluzemi mládí. Sama Slávka je však v průběhu děje lapena do nástrah mladistvého vzplanutí, a posléze i zralé životní rezignace... Ač jazykovou malebností řazena do impresionistického stylu, má nejlepší divadelní hra Fráni Šrámka, českého klasika i buřiče nazývaného často "básníkem mládí a života", až komediální ráz se skvělým dialogickým spádem a klade nelehko zodpověditelné, nadčasové existenciální otázky: lže nám mládí svými čarovnými slovíčky, nebo je právě tato doba tou jedinou pravdivou v našem životě?

Hru o mládí a zralosti, o konfliktu ideálu a žité skutečnosti, o atmosféře okamžiku a dnech všednosti, o hrdém vzdoru, vzletu "orlích křídel" a pohodlné rezignaci lze nazřít i zcela nesentimentálním a psychologicky vyhroceným pohledem.

První dějství režíruje Petrželková jako zběsilou grotesku, téměř pimprlové divadlo v „dobových“ kulisách. Herci jsou výrazně stylizovaní do jakési expresivní manýry, kdy silně přehrávají a ve fyzickém jednání se zachází se záměrně nadsazenou ilustrací. Když Slávka (Petra Staňková) při přemýšlení kroutí hlavou, doslova se celá zběsile třepe v jakémsi epileptickém záchvatu. Děj spíše než od situace k situaci plyne od gagu ke gagu. (…) Nejvíce pozornosti ale poutá výprava Evy Jiříkovské. Křiklavě zelené scéně představující salon u Hlubinových dominuje stejnobarevné sofa potažené látkou s potiskem zvětšeného mechu či snad stébel trávy. Ze stejné látky jsou ušité i kostýmy jinak historizujících střihů. Po přestávce se scéna promění ve starou školní třídu (jako připomenutí abiturientského sjezdu stojícího v centru zápletky dramatu), jíž dominuje magicky zářící měsíc hned v několikerém provedení. A s proměnou scény přichází i razantní změna inscenačního stylu. Výrazové prostředky se zjemní, herci hrají najednou velmi civilně a ztišeně s důrazem na zachycení vnitřního stavu svých hrdinů. Druhé dějství Šrámkovy hry po mém soudu patří k nejlepším milostným scénám českého dramatu a Petře Staňkové se Zdeňkem Trčálkem se daří vystihnout počáteční nechuť, kterou k sobě Slávka s Villym pociťují, postupné uvědomování si oboustranné přitažlivosti, okouzlení měsíční nocí, jejich vzájemné hravé i smyslné erotické výpady, opětovná stáhnutí se a následný zdrženlivý odstup, i Slávčino konečné vystřízlivění a ryze racionální rozhodnutí utnout vznikající vztah v zárodku. (…) Petrželková navíc prokazuje (za vydatné pomoci nervní, elektronické hudby Maria Buzziho) talent vybudovat silnou jevištní atmosféru, čímž se přibližuje Šrámkovu impresionismu. Stejně tak humoru se daří v druhé části o poznání lépe. Například závěrečný konflikt mezi Hlubinou a starým Roškotem se převtělí do třídní bitky, kdy po sobě jako malí kluci házejí křídou a staví barikády ze školních lavic. Měsíc nad řekou je hra, která promlouvá stále aktuálními tématy deziluze, hledáním plnohodnotné náplně života, napětím mezi životní rezignací a moudrostí, i když její dramatická metoda se už nemusí zdát pro dnešní divadlo příliš atraktivní. Anně Petrželkové se společně se souborem i přes rozpačitou první část nakonec podařilo vytvořit emočně naléhavou inscenaci, která dokáže se Šrámkem vést dialog ryze současným jazykem.
Jitka Šotkovská, Divadelní noviny

Anna Petrželková (1984) Patří mezi výrazné mladé talenty česko-slovenské režie. Divadelní režii vystudovala na bratislavské VŠMU v ročníku Petera Mikulíka. Opakovaně hostuje napříč Českou republikou, např. ve zlínském Městském divadle (Blanche a Marie, Kabaret Astragal, Dobré mravy), v brněnské Huse na provázku (Tichý Tarzan, P.Š.T.!) a Redutě (Jules a Jim), pražském Švandově divadle (Mein Kampf, Idioti), Divadle Na zábradlí (Báby), Masopustu (Orlando) nebo v ostravském Divadle Petra Bezruče (Romeo a Julie, Pěna dní), ale i na slovenských scénách. Její práce vzbuzuje od počátku pozornost temperamentem, snivou obrazností a atmosférou. V minulých letech byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a rovněž na její slovenskou obdobu, prestižní cenu Dosky, v kategorii Objev roku. První z uvedených cen v roce 2014 také získala (již pod názvem Cena divadelní kritiky).

Slovácké divadlo Uherské Hradiště je nejmenším městem s ansámbloovým divadlem ve střední Evropě. Slovácké divadlo, založené v roce 1945, se těší nebývalé divácké oblibě. Na přibližně 26 000 obyvatel města připadá více než 8 000 současných předplatitelů. Dramaturgie divadla se pravidelně snaží uvádět na scénu novinky v podobě původních domácích i zahraničních her, nových překladů klasických her a adaptací prozaických textů. Stoupající oblibu divadla i věhlas v celorepublikovém měřítku podporuje snaha o žánrově vyvážený repertoár, pravidelné hostování významných režisérských, scénografických i hudebních uměleckých osobností a také vyrovnaný a tvořivě sehraný herecký ansámbl. Řadu úspěšných inscenací divadla (v poslední době Pitínského Kalibův zločin či Svatbu Anny Petrželkové) měli možnost vidět i návštěvníci plzeňského festivalu.

NEWSLETTER

Chcete být pravidelně informováni o dění na festivalu Divadlo?

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje

© Festival Divadlo 2019
Facebook
RSS