> Úvodní strana / Program

HANDA GOTE

MRAKY (Švábová, Procházka, Hybler, Smolík, Dörner)

Švábová, Procházka, Hybler, Smolík, Dörner

Premiéra 20. října 2011

Délka představení: 70 minut

Mraky - V další práci, ve které se kolektiv Handa Gote research&development zabývá "malými dějinami", se tentokrát obrací do vlastních soukromých archivů. Veronika Švábová pátrá v dějinách vlastní rodiny po důležitých momentech i zdánlivých maličkostech, které se v paměti rodinných příslušníků dochovaly až do dnešního dne a vytvářejí charakter rodinného společenství. Mraky jsou subjektivní studií vlastní rodiny, prezentovanou sérií obrazů bez kauzální souvislosti tak, jako fragmenty minulých událostí žijí i v naší paměti.

Jaké chyby znovu a znovu děláme stejně jako oni, aniž bychom se poučili? Co o nich vůbec víme? Můžeme vůbec pochopit jejich činy? Kterou část naší osobnosti jsme po nich zdědili? Jaké informace nese naše tělo? Jak budeme vypadat za 20 let, budeme-li tu? Jaké podoby, charaktery a informace si neseme v našem těle? Následky jakých činů nebo událostí si s sebou v životě neseme? Co si skutečně pamatujeme a co je už naše fantazie? Co dnes vlastně znamená rodina? A kdo ještě umí upéct "mraky"?

Handa Gote nezapomínají na svoje kořeny, pročež se na plátně promítají výjevy z rodinného archivu, do nichž, živě snímána kamerou, vstupuje i Švábová a proměňuje se tak ve své předky. K tomu zní znepokojivá hudba. Švábová se chová na jevišti (Mraky se hrají převážně v holešovickém divadle Alfred ve dvoře) sympaticky nesměle, zakoktává se, opakuje se a působí všelijak nepřipraveně a spontánně. Možná nejsilnější moment je pak chvíle, kdy vypráví o tom, kdo udal jejich rodinu za nacistické okupace. „Věděla to jenom babička, která to celý život tajila. Až na smrtelné posteli to řekla mé matce. A ta to řekla mně". Pak si Švábová vezme megafon a do publika zahlásí „Byli to Cajthamlovi". Neokázalá, trefná pomsta.
Vojtěch Varyš, Týden

Jednotlivé střípky představení jsou prezentovány jako pulzující mozaika vzpomínek, zážitků a minulých příběhů, kterým na závažnosti přidává subjektivním význam, který se k nim pojí. Veronika Švábová používá svou rodinnou historii, sestavenou z fotografií, deníků, videozáznamů a jednoho kuchařského receptu k tomu, aby obecenstvo zaujala zábavným a sdílným způsobem, který si je většinou podmaní díky jejímu důmyslnému využití techniky.
André Cours, The Prague Post

DALŠÍ ODKAZY

NEWSLETTER

Chcete být pravidelně informováni o dění na festivalu Divadlo?

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje

PŘIHLÁSIT

© Festival Divadlo 2015
Facebook
RSS