> Úvodní strana / Program

DIVADLO JÓZSEFA KATONY

IVANOV (A. P. Čechov)

Tamás Ascher

Režie: Tamás Ascher
Scéna: Zsolt Khell
Kostýmy: Györgyi Szakács
Světla: Tamás Bányai
Hudba: Márton Kovács
Dramaturg: Géza Fodor, Ildikó Gáspár

Osoby a obsazení:
Ivanov: Ernő Fekete
Anna Petrovna: Ildikó Tóth
Zinaida: Judit Csoma
Lebeděv: Zoltán Bezerédi
Saša: Adél Jordán
Šabelskij: Gábor Máté
Lvov: Zoltán Rajkai
Babakinová: Ági Szirtes
Borkin: Ervin Nagy
Kosych: János Bán
Avdoťa:Éva Olsavszky
Jegor: Vilmos Kun
Gavrila: Vilmos Vajdai
Petr: Imre Morvay
První host: Béla Mészáros
Druhý host: Klára Czakó
Dále hrají:
Réka Pelsőczy, Szabina Nemes, Anna Pálmai, Csaba Erős, Tamás Keresztes, István Dankó

Premiéra 27. března 2004
Délka představení: 180 minut s přestávkou

Ivanov – Všechny Čechovovy postavy debatují o životě, zabíjejí nudu, hledají smysl života. Jedinečnost Ivanova popsal Zdeněk Hořínek: „...drama Ivanov, je uměleckým útvarem podle konvenčních měřítek značně neuspokojivým. Příčina uvolněné stavby a rozpadavého děje spočívá v pojetí pasivní titulní postavy, jež spíše než činem se projevuje sebereflexí, analýzou vlastního životního postoje. Uchovává-li si tato nedokonalá hra přesto trvalou přitažlivost, je pravou příčinou právě tento dramaticky problematický charakter. Ivanov často hovoří – v dialogu i monologu – o svém duševním rozpoložení a výstižně pojmenovává příznaky své stupňující se nespokojenosti: lenost, nervóza, únava, nespavost, bolest hlavy, hučení v uších, pocit viny, nespokojenost se sebou, nenávist k vlastnímu hlasu, chůzi, rukám i k vlastním myšlenkám."

A režisér Tamás Ascher dodává: "Žádná jiná z velkých Čechovových her není zřejmě tak hlubokou analýzou stavu mysli hlavní postavy (...). V každém okamžiku chce vědět, co se s ním děje. A zároveň není schopen rozeznat ničivé síly kolem sebe... Čechov se díval na svět a všechny situace s jistým černým humorem, i když nejdůležitější vlastností protagonisty je sebelítost. Myslím si, že inscenace si nemůže dát za cíl tuto sebelítost posilovat, ale naopak, měla by tuto sebelítost prezentovat se sarkasmem."

Inscenace se odehrává v raných 60. letech, uprostřed nesnesitelné obyčejnosti a vulgárnosti. Ivanov se uchyluje do své zpustlé a prázdné pracovny a nedělá nic jiného, než že lituje sebe a světa. (...) Tajemství Ascherova umění v tomto Ivanovovi spočívá v tom, že obraz protagonisty kolísá mezi sympatickým Hamletem z provincie a odporným, ješitným a prázdným člověkem. A ostatní jsou k politování ještě víc.
Renate Klett, Theater Heute

Co se stane, když na jevišti vidíme dvacet herců, kteří perfektně znají své úkoly, budují příběh s pomocí logického času, který mají k dispozici, důsledně interpretují všechny dramatické vztahy hry a tato jejich polyfonie činí skutečnost ještě složitější a zamotanější? Stane se Čechov.
Mario Hibert, Oslobodenje

Ernö Fekete hraje Ivanova, muže, který je vyčerpaný, lhostejně zaznamenává smrt své ženy, uchyluje se k záchvatům vzteku a upovídanosti, ale přitom všem a navzdory vší své lenosti převyšuje své okolí. Někdy je Ivanov venkovský hypochondr, jindy něžný muž s rukama v kapsách; čechovovský skrblík, který vypadá, jako by vystoupil z obrazu Luciena Freuda. I jeho nečinnost je intenzivní.
Rodolfo di Giammarco, La Reppublica

Zemitá, dynamická inscenace Tamase Aschera, přenesená do ponurého socialistického Maďarska, kde vybledlé žluté betonové zdi obklopují dravé femmes fatales načichlé cigaretami, nahrazuje bezkrevnost tolika jiných čechovovských produkcí duchem drsného zápasu, v němž se smích (a je ho mnoho) vynořuje zcela plynule z bezútěšnosti. Zapomeňte na ony bukolické scény nudících se privilegovaných lidí nostalgicky meditujících mezi majestátními stromy. Tohle je silnější káva – Čechov po beckettovsku.
Jason Zinoman, The New York Times

Tamás Ascher (1949) - Po dokončení Divadelní a filmové akademie studoval na Filozofické fakultě. Režisérský diplom získal v roce 1973 a stal se členem Divadla Csiky Gergelyho v Kaposváru. Na výzvu Gábora Zsámbékiho se roku 1978 spolu s několika významnými herci z kaposvárského souboru připojil k novému Národnímu divadlu. Jako hostující režisér dál pracoval v Káposváru, kde až do roku 2003 zastával pozici hlavního režiséra. Od roku 1983 pracoval i v Katonově divadle, členem jeho souboru se stal v roce 1989. Režisérem je zde od roku 2011. Pravidelně pracuje i v zahraničí. Od roku 2006 je prezidentem Divadelní a filmové univerzity.

Divadlo Józsefa Katony - Divadlo patří k nejznámějším souborům v Maďarsku. Založeno bylo v roce 1982 v budově, která předtím sloužila jako studio Národního divadla. Prvními řediteli byli Gábor Székely a Gábor Zsámbéki (umělecký šéf). Od roku 1989 byl Zsámbeki jediným ředitelem, kterého v únoru 2011 vystřídal Gábor Máté, do té doby hlavní režisér souboru. Na jevištích Katonova divadla pravidelně režírují také Tamás Ascher, Péter Gothár a Viktor Bodó.

Soubor pravidelně hostuje v zahraničí. Například v letech 1985-2009 podnikl 159 zájezdů, na nichž představilo 54 různých inscenací v 88 městech a 39 zemích. Inscenace divadla i jednotliví umělci obdrželi řadu národních i mezinárodních ocenění: Semeloumězmizelsem Viktora Bodó získalo Zlatý vavřínový věnec za nejlepší herecké výkony a nejlepší režii v Sarajevu (2005), obdrželo několik cen na festivalu Kontakt v Toruni (2006) a také několik cen na Festivalu malých scén v Rijece (2007), včetně té za nejlepší představení. Ivanov byl vyznamenán Zlatým vavřínovým věncem v kategorii nejlepší režisér a nejlepší inscenace na Festivalu MESS, Sarajevo (2004), dále Cenu Budapešťské městské rady 2004 pro nejlepšího režiséra a nejlepšího herce - Zoltán Bezerédi a obdržel i Zlatou masku za nejlepší zahraniční inscenaci hostující v Rusku (2008). Inscenace Semeloumězmizelsem a Vánoce u Ivanovových se představily i na Mezinárodním festivalu DIVADLO v Plzni v letech 2006 a 2009.

DALŠÍ ODKAZY

NEWSLETTER

Chcete být pravidelně informováni o dění na festivalu Divadlo?

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje

© Festival Divadlo 2016
Facebook
RSS