->cs

> Úvodní strana / Program

NARODOWY STARY TEATR

Hamlet ()

Krzysztof Garbaczewski

Režie: Krzysztof Garbaczewski
Překlad: Stanisław Barańczak
Scénář: Marcin Cecko, Krzysztof Garbaczewski
Dramaturgie: Marcin Cecko
Scénografie: Aleksandra Wasilkowska
Video, světelná režie: Robert Mleczko, Marek Koazakiewicz
Kostýmy: Svenja Gassen, Sławomir Blaszewski
Choreografická konzultace (tanec butó): Sylwia Hanff
Inspice, nápověda, asistentka režie: Hanna Nowak

Osoby a obsazení:
herec, Osrik / Zygmunt Józefczak
hrobník, první herec / Małgorzata Gałkowska
hrobník, druhý herec / Bogdan Brzyski Guildenstern / Szymon Czacki
Hamlet / Bartosz Bielenia / Krzysztof Zarzecki
Hamletmachine / Roman Gancarczyk
Horácio / Paweł Smagała / Maciej Charyton
Claudius / Krzysztof Zawadzki
královna Gertruda / Iwona Budner
Ofélie / Jaśmina Polak
Polonius / Paweł Kruszelnicki
Rosencrantz / Marta Ojrzyńska

Premiéra 13. června 2015

Hamlet – Garbaczewského Hamlet je autorský, výsostně výtvarný, zábavný i iritující, rozbíjí a rozšiřuje divadelní prostor, mísí různé textové zdroje a východiska, zároveň ale nezapomíná vyprávět příběh a jeho prostřednictvím pojmenovávat svět. „HAMLET je pavoučí sítí, jeho středem je Elsinor, cizí prostředí vzdálené civilizaci, kterému se princ zoufale snaží dodat smysl. William Shakespeare své dílo tvoří s pochybami o smyslu pomsty. Co může pomsta znamenat ve chvíli, kdy už autorita Hamleta/Ducha přestane být nosná?“ ptají se tvůrci. „Krzysztof Garbaczewski skvěle spojuje protiklady: víru v text i jeho odvržení, víru v drama a přesvědčení o jeho překonanosti, brilanci režie a anarchii jeviště. Žádný jiný polský režisér nemá tak působivou vizuální představivost – což dokládá i Hamlet ve scénografii Aleksandry Wasilkowské. Nad scénou visí velké zrcadlo-obrazovka, připomínající rozetu – otáčí se kolem vlastní osy a vrhá světelné záblesky. Garbaczewského inscenace adaptace Marcina Cecka rozkládá Hamleta jako světelný hranol. Z patetického být nebo nebýt” Cecko dělá otevřené „být nebo ne: možná být”. Proto jednotlivé scény tvoří různé varianty nápadu jak dělat Hamleta, oddělené spletité světy – spíš se sebou sousedící než vyplývající jeden z druhého,” napsal Witold Mrożek v článku V Starym Teatrze v Krakově vznikl totální „Hamlet“ , Gazeta Wyborcza.

V jedné scéně Helena Modrzejewská vysvětluje, že se nedá udělat jedna kompaktní inscenace tohoto Shakespearova díla, protože Hamlet je současně psychologický, politický a společenský. Proto jsou u Garbaczewského Hamleti tři. Nejstarší (Roman Gancarczyk) pronáší fragmenty z HamletaStroje Heinera Müllera, nejmladší (Bartosz Bielenia) někdy bývá rovněž Ofélií, zatímco prostřední (Krzysztof Zarzecki), který prezentuje grafomanské výpovědi z pera Marcina Cecki, se pokouší překonat melancholii, posedlost smrtí a neschopnost milovat (které mu vytýká bouřící se Ofelie Jaśminy Polakové).
Aneta Kyzioł: Hamlet roz(s)trojony, (slovní hříčka: jednak roztrojený, jednak rozladěný, pozn.překl.) Polityka.

Garbaczewského Hamlet, to je stroj. Divadelní stroj. Stroj mytologický. Matrice, kterou spouštějí a pohánějí současné kulturní tendence, tekutost individuální i kolektivní identity, aktuální politické události, společenské úzkosti nebo množství dostupných uměleckých konvencí. Náhoda, intuice a interpretační symptomy, které někdy nelze racionálně motivovat. (…) U Garbaczewského se nelije jed do ucha. Jedem se ukazují být slova. Jed se nalévá z úst do ucha. Slova zdevalvovala, lze jimi manipulovat, lze měnit jejich význam, zbarvení, teplotu, adresáta i toho, kdo je vyslovuje. Kapacita znaku je neomezená. Místo volby „ano“ či „ne“ je pouze „možná“. Tekutá postmodernost je výbušná kapalina, podemílající náš kontinent a zaplavující hranice. Slova už nemají co říci. Slova nemluví. Slova, slova, slova. Slova likvidují představení. „Můj mozek, to je jedna jizva. Chci být strojem. Ruce k uchopení nohy k chození, žádná bolest, žádná myšlenka!“
Anka Herbut: Být nebo ne: možná být, Dwutygonik.

Krzysztof Garbaczewski (1983) - Divadelní režisér a scénograf, známý propracovanými scénografiemi a inovativními adaptacemi. Je absolventem činoherní režie na krakovské Státní divadelní škole Ludwika Sloského. Studoval pod vedením režiséra Krystiana Lupy, kterému v roce 2008 v Národním Starém divadle asistoval u oceňované inscenace Factory 2, inspirované životem a dílem Andyho Warhola. Sám téhož roku debutoval v opolském Divadle Jana Kochanowského s inscenací Sportštyk Elfriede Jelinekové. Tam se také nad inscenací Homérovy Odyssey o rok později poprvé pracovně setkal se spisovatelem Marcinem Ceckem, který se stal jeho dvorním dramaturgem. Odyssea mu vynesla cenu za nejlepší režii a scénogrfii na krakovském festivalu Božská komedie. Společně vytvořili řadu výrazných inscenací z rozličných literárních zdrojů, od popkulturně-dekonstruktivistického pohledu na Hvězdné války pod názvem Hvězda smrti (2010, Činoherní divadlo Wałbrzych) přes Dostojevského Běsy (2010, Polské divadlo Vratislav) po známý spis antropologa Bronisława Malinowského Sexuální život divochů (2011, Nové divadlo Varšava). Opolská inscenace Gombrowiczovy Ivony, kněžny burgundské (2012) získala na festivalu Božská komedie dvě ceny (za scénografii a vizuální efekty). Bytostně polským titulům i tématům se Garbaczewski věnoval i nadále – oceňovanou i kontroverzní se stala jeho inscenace Slowackého Balladyny ve vratislavském Polském divadle, v Národním Starém divadle pokračoval původním textem Marcina Cecka Galerie polských králů. Pracoval také v newyorském divadle La MaMa a roku 2014 režíroval Camusova Caligulu ve Stuttgartu.

Národní staré diadlo Heleny Modrzejewské v Krakově - Jedno z nejstarších polských divadel, založeno bylo už na konci 18. století. Nese jméno proslulé herečky, která se v 19. století proslavila na evropských i amerických jevištích jako znamenitá představitelka shakespearovských rolí. Od druhé poloviny 20. století se na formování divadla a jeho renomé podíleli vynikající umělci jako Tadeusz Kantor, Lidia Zamkowá, Jerzy Grotowski, Zygmunt Hübner, Konrad Swinarski, Jerzy Jarocki, Andrzej Wajda, Krystyna Zachwatowiczová, Krystian Lupa, Jerzy Grzegorzewski, Stanisław Radwan, Zygmunt Konieczny, Zofia a Jerzy Skarżyńští, Jerzy Juk-Kowarski, Wojciech Krakowski, Kazimierz Wiśniak a řada dalších. Jako režiséři tu debutovali Grzegorz Jarzyna a Krzysztof Warlikowski. V posledních letech se souborem divadla pracovali významní režiséři mladší a střední generace jako Maja Kleczewská, Monika Strzępková, Barbara Wysocká, Michał Borczuch, Wojciech Faruga, Wojciech Klemm, Marcin Liber, Wiktor Rubin, Paweł Świątek a Michał Zadara. Od ledna 2013 je ředitelem Národního Starého divadla Jan Klata. Současný repertoár divadla tvoří inscenace současných textů a reinterpretace klasiky, ale také objevné multimediální a hudební projekty. Staré divadlo je stále otevřené mladým umělcům: režisérům, scénografům, skladatelům a choreografům, ale i dramatikům – řada inscenovaných textů vznikla přímo pro Staré divadlo. Od roku 2009 je Staré divadlo součástí mezinárodní Sítě evropských divadel Mitos21, která sdružuje přední evropská divadla. Tato spolupráce nese plody v podobě společných mezinárodních divadelních projektů.

NEWSLETTER

Chcete být pravidelně informováni o dění na festivalu Divadlo?

Přihlašte se k odběru našeho zpravodaje

© Festival Divadlo 2016
Facebook
RSS